Čas

... je pouhopouhé prozatím...

Mám-li se zamyslet na slovem čas, tak vlastně vůbec nevím, co si myslet. Nebo spíš těch myšlenek je tolik, že se v nich vůbec neorientuju.
Od malička slýcháváme:
Dočkej času.
Na to máš ještě čas...
Pak dospíváme a:
Už máš nejvyšší čas!
Až nakonec dospějeme k tomu, že vlastně žádný čas nemáme.
Tak kde byl, když jsme ho měli?
A proč už teď není?
Neviděli jste tady náhodou někdo můj čas? Kam šel?
A jak vůbec vypadá?
Co je to čas?
Čas je nic.
Takže když máš čas, máš nic. Nemáš čas a máš všechno?
Takhle to taky nefunguje.
Fyziko! Ty máš odpovědi!
Co je to čas?
Veličina.
Cože? Že se zveličuje? To je možný.
Vždyť kdo z nás nikdy neřekl, že se něco nepříjemného vleče celou věčnost, na věky věků, celý čas... Proč tomu vůbec věnujeme tolik času, když ho vlastně máme tak málo?
A máme ho málo? Nebo ho máme přesně tak akorát?
Nad tím by se asi měli zamyslet hlavně ti, co takzvaně ztrácí čas.
To jsem i já.
Poslední dobou neustále slýchám jak jsem "ztratila už dva roky života". Dva roky času.
Mého přesně vyměřeného času na této naší planetce Zemi.
Já si to ale nemyslím.
Co se má stát, stane se. Každý máme svou dávku času a kdyby jsme dělali všechno správně napoprvé, co by jsme dělali s tím zbytkem. Osud to má promyšlené.
Osud?
Existuje vůbec?
Nebo je to jen jiný název pro čas?
Dočkej času... Dočkej osudu.
Všichni máme čas.
A všichni máme právo s ním nakládat jak uznáme za vhodné.
A tím měnit svůj osud.
Svůj čas.
Čas na Zemi.
Čas s blízkými.
Čas sami se sebou.
Sami sebe.

Tak to jsem se trošku zamyslela nad tématem soutěže pořádané obchodem Helveti.cz do které se můžete také zapojit. Podrobnější info zde.
A žádné výmluvy že nemáte čas!

Komentáře

  1. Děkujeme za váš článek. Výsledky soutěže najdete zde https://www.helveti.cz/blog/vysledky-blogerske-souteze/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat