2016


Je poslední večer roku 2016. Venku už to "bouchá". Tak si ten rok pěkně zrekapitulujeme...



Bohužel pro mně, celý rok byl takový "o ničem". Prostě jsem nebyla tak správně šťastná, jak bych chtěla být.

Hned v lednu to vypadalo, jako že letos se mi konečně splní sen a budu cestovat. Byla jsem v Brně, v Praze, v Olomouci na dni otevřených dveří UP. Chodila jsem do školy, ale vůbec mně to tam nebavilo.

Začátkem února jsem nastoupila na brigádu a chodila tam víc než školy. Bylo to období plné stresu, ale mohla jsem si za to sama. Neměla jsem tu kadeřničinu chodit studovat. Aby nebylo všechno jenom špatné. Po čtyřech letech jsem si konečně zalyžovala. A seznámila se s "Jeseníkem". Bohužel, nemyslím tím žádného prince, ale přesně to město. Taky jsem si koupila jehlu na plstění. Od té doby jsem se jí ani nedotkla. A to jsem byla tak nadšená. Jo a taky jsem poslala přihlášku na Upol. A myslím, že to byl právě únor, kdy jsme se s Marií přihlásily na Barvám neutečeš.

V březnu jsem si splnila malinký sen: šafrány v Lačnově. Jinak jsem pořád chodila spíš do práce než do školy.

V dubnu jsem se začala učit na přijímačky. No, začala učit... Půjčila jsem si knížky, něco jsem si z nich přečetla. Dá se říct, že na mé poměry jsem se opravdu učila. Koncem měsíce jsem si koupila soundtrack k představení Malované na skle zlínského divadla. Pořád jsem z těch písniček nadšená. Už víc než rok. U mně nevídané.

Květen jsem zahájila se známýma výšlapem na Velký Javorník. Pak jsem nějakým zázrakem přežila Barvám neutečeš. Na brigádě jsem skončila a chodila školy. Přijímačky se blížily, byla jsem nervózní, ale snažila jsem se myslet pozitivně a že to prostě nějak dopadne.

V půlce června nastal den D. A dopadlo to dobře. Na AJ-EV mně vzali těsně, takže půjdu tam. Příště už by to nemuselo vyjít. Ach bože, jak to bylo špatné rozhodnutí. Zbýval mi poslední měsíc "ve Viz." který jsem ovšem strávila na praxi v Oe. Za týden jsem tam přečetla tři knížky.

Červenec. Splnil se mi další mini sen: Lysá hora. Začala jsem si hledat bydlení v Olomouci. S kamarádkou z intru. Pak jsem taky byla poprvé v životě u moře. Bezprostřední dojmy byly: už nikdy víc. Teď zpětně se mi tam vlastně docela líbilo. Ikdyž to vedro... Jo a mamka si zlomila patu.

Srpen jakoby nebyl. Aspoň že koncem měsíce jsem vypadla na týden do Jeseníku. S kamarádkou jsme hlídaly labradorku Dorynku. Lehce jsme výletovaly, houbařily, po večerech patlaly z keramiky. Z toho týdne čerpám energii do teď. Byť se mi tehdy poprvé ozval žaludek a bolel a bolel. A od té doby se jednou za čas zase ozve.

V září jsem konečně navštívila Živou vodu v Modré. Trvalo mi to, ale překonala jsem strach a vlezla i do toho tunelu. Pak jsem se zúčastnila Seznamováku celé univerzity v Náměšti nad Oslavou. Bylo to náročné, bylo to fajn. Seznámila jsem se s pár lidima, většinu jsem od té doby neviděla. No a co nevidět začala škola.

Září plynule přešlo do října. Už jsem zjistila tu osudovou chybu. Anglicky neumím tolik, kolik jsem si myslela a Environmentální výchova nemá s environmentální problematikou nic společného ale je to jen "obyčejná" biologie. Nedávám to, ale bojuju. Teda snažím se. Vlastně se ani nesnažím, jsem demotivovaná a netuším co dělám.

Je možné, že už je listopad. Já vlastně nevím. Z pátého roku s tou samou osobou na pokoji už mi začíná hrabat. Ani jedna z nás nic špatného neudělala, ale nějak cítím, že už je to moc. Hledám si nové bydlení a od nového roku bydlím jinde. Udělala jsem to hnusně. Prostě jsem jí to oznámila už jako hotovou věc. Ale když já nevěděla jak jinak a bála jsem se aby mi to nechtěla rozmlouvat. Nedá se to označit za deprese, protože ty trvají dlouho. Ale není týdne kdy bych se aspoň jednou nervově nezhroutila. Naštěstí jak rychle tyhle stavy přijdou, tak taky odejdou. Co je ovšem pozitivní: našla jsem v univerzitní knihovně scénář ke hře Malováno na skle od Ernesta Brylla. Další splněný sen.

No a pak přichází prosinec. Vánoční trhy. Zima. S taťkou začínáme "pravidelně" chodit plavat. Snad budeme i po Novém roce. Zápočtový týden. Nesplnila jsem většinu předmětů. Čekají mně náhradní termíny. Netuším, jestli má cenu se snažit, když stejně chci prchnout na jiný obor. Já vlastně vůbec nic nevím. A takhle vstupuju do nového roku.

V novém roce...
Přeji si konečně najít obor, který mně bude bavit. Pevně věřím, že to bude Regionální geografie a že se tam dostanu a všechno už bude v pořádku. Přeji si neztratit motivaci a dělat nějaký sport nebo cvičit nebo něco, prostě se hýbat. Ten stres posledního roku se mi bohužel podepsal i na postavě, se kterou už jsem měla nakročeno k lepším zítřkům. Jsem zpátky na začátku, ale já to zvládnu. Přeji si najít nějaké nové přátele. Opravdové přátele, se kterýma můžu jezdit na výlety, vandry, dovolené. Přeji si lásku. V jakékoliv podobě. Potřebuju ujistit že na ni má nárok opravdu každý. Zatím mi to tak nepřijde.

A všem na celém světě přeji to samé. Dělejte co vás baví. Neztrácejte motivaci k čemukoliv. Šiřte lásku. Jakoukoliv. 
I úsměv je láska.
Usmívejme se. 
Já se o to pokusím.
Slibuju.

Komentáře